Leguánek obojkový - Crotaphytus collaris (SAY, 1823:252)



Systematika: čeleď Iguanidae, podčeleď Crotaphytinae
Výskyt: USA (Arizona, JV Utah, J Colorado, Nové Mexiko, Texas, Oklahoma, Kansas, Missouri, Arkansas), Mexiko (Baja California, Sonora, Chihuahua, Sev. Durango, Coahuila, Sev. Zacatecas)
Velikost: 20-30 cm

Chov a odchov: Leguánci obojkoví obývají horké skalnaté pouště, kde žijí v hierarchicky uspořádaných skupinách, zpravidla s jedním dominantním samcem. Jsou schopni se mezi sebou vzájemně dorozumívat typickým trhavým kýváním hlavy, případně, zejména samci, zastrašují bilaterálním zploštěním těla na natažených nohou a s široce rozevřenou tlamou syčí a podnikají tvrdé výpady proti narušiteli svého teritoria. Jsou aktivní hlavně přes den, kdy se sluní na kamenech a skalách, odkud mají dobrý přehled o okolí. Spatří-li sebemenší pohyb připomínající potenciální kořist, dovedou ji bleskurychle následovat a ulovit, přičemž si troufnou i na větší sousto, než jsou schopni pozřít, protože příležitostí k lovu není v tomto horkém podnebí, přes den, mnoho. Vodu přijímají především z nočních vertikálních srážek z kamenů, sporé vegetace či přímo z jejich těl, a to i vstřebáváním pokožkou.
Noc tráví většinou zahrabáni pod kameny, v různých štěrbinách nebo v norách, které si často sami hloubí. Pro zdárný chov je důležité pokusit se co nejlépe simulovat přírodní podmínky. Leguánky chováme v co nejprostornějších teráriích s vyšší vrstvou říčního písku zbaveného prachových a jílových částic. Terén by měl být dobře rozčleněn mnoha kameny, skalami, kořeny atd., jako dobré úkryty se dobře osvědčily např. duté cihly.
Velice důležité je intenzivní osvětlení s vyšším podílem UV záření (používáme kupř. 300W Osram Ultra-Vitalux, 150W HQI) a poměrně vysoká teplota (okolo 30°C), přičemž teplota pod lokálním tepelně-světelným zdrojem, jenž je nezbytnou součástí terária, dosahuje i přes 40°C. Nutný je ovšem i chladnější úkryt k úniku před případným přehřátím. Většina zvířat úkrytů však přes den nevyužívá a tráví většinu času pod tepelným zdrojem.
Adultní kusy krmíme obden cvrčky, sarančaty, šváby, zavíječi, zophobasy, výborné a pestré krmivo je smýkaný hmyz, ale i květy pampelišek, mláďata pak krmíme až dvakrát denně. Neměla by samozřejmě chybět miska s čerstvou vodou, ale využívána bývá zdravými dospělými zvířaty jen zřídka. Velice vhodné je však, především u mláďat, večerní porosení vlažnou vodou. Každé sousto je nutné předem posypat minerálně- vitaminovou směsí (např. Nutrimix pro nosnice, Roboran H, Plastin aj.), jednou měsíčně, mláďatům 1x za 14 dní podáváme kapku Combinalu AD3 a Combinalu E, na jejichž nedostatek je tento druh, a obecně většina nejen pouštních ještěrů s denní aktivitou, dosti citlivý. Leguánky zimujeme nejlépe ve stejném teráriu (není nezbytné, lze i jinde) při teplotách okolo 10°C od listopadu do února. Samice bývají dosti plodné, mnoho snůšek může mít dokonce zdravotní následky, u mladších samic může být i fatální. Páří se na jaře brzy po probuzení a za sezonu jsou schopny snést až 5 snůšek Po 20-30 dnech od páření zahrabává do písku okolo 5 vajec, ze kterých se líhnou za 70-90 dní mláďata. Březí samice mají na zádech typické oranžové příčné pruhy a skvrny.

Shrnutí: Chov vyžaduje větší prostorové, energetické a finanční nároky, ale při dodržení správných podmínek a dobré péči nečiní větší obtíže. U tohoto druhu jsou poměrně časté různé vitamino-minerální poruchy metabolismu způsobené především špatným dávkováním a nedostatečnou saturací potravy kalciem a vitaminem D. Tento druh rozhodně nelze doporučit začínajícím chovatelům.